JAK ZVÍŘATA VNÍMAJÍ NAŠE EMOCE A MOHOU Z TOHO I ONEMOCNĚT

Zvířata, která milujeme, psi, kočky i další jsou s námi propojena. Někdy až tak hluboce, že do sebe přejímají naši bolest, i když bychom je o to nikdy nepožádali nebo bychom je nechtěli zatížit. Zvířata nevnímají svět tak jako my. Nepotřebují slova ke komunikaci tak jako my, neváží si nás podle našeho výkonu, nežijí podle plánů, které si vytváříme do budoucnosti, žijí a vnímají teď a tady. Vnímají nás přes naše vibrace, rytmus těla, řeč těla a očí. Poznají smutek, i dříve než ho stihneme přiznat sami sobě. Cítí napětí v místnosti, i když se na tváři snažíme držet úsměv.

Pokud žijí v prostředí, kde je hodně napětí, hádky mezi lidmi nebo si jeho člověk (záměrně nechci říkat pán) v sobě odžívá silné emoce - smutek, bolest, různé strachy, vztek, zášť, emoční zranění jako je opuštění, křivda, zrada - vnímá tuto energii na sobě a v sobě. Pokud je to mladé zvíře, které je více dynamické, více extrovertní - ano, i na zvířata a jejich založení mají vliv různé faktory, včetně konstelace narození - může se mu dařit ze sebe nahromaděný stres dostat pohybem, kousacími hračkami apod. Pokud se jedná o zvíře, které je více introvertní nebo nemá možnost stres "vyběhat", může se ukládat uvnitř. Záleží také velice na tom,jak dlouho disharmonie v prostředí nebo v člověku trvá.

Bohužel dnes mnoho lidí svým psům a kočkám vůbec nerozumí - ať už proto, že netuší, že psi a kočky mohou zrcadlit jejich vnitřní stav podobně jako to dělají malé děti nebo proto, že jim schází empatie nebo nemají otevřené srdce a nezabývají se hlubšími otázkami. Čím blíž je zvíře ke svému člověku, čím užší vazbu si k němu člověk vytváří, tím více zvíře vnímá jeho emoce a vnitřní stav. Není náhoda, jak se zvíře chová. Často slýchám věty jako: "Chová se teď najednou jako blázen, vše kouše." nebo "Vyjíždí na jiné psy." nebo "Bojí se jiných psů." nebo "Je teď nějak apatický, nepoznávám ho." - aniž by člověk dal do souvislosti to, co on sám cítí v současné době, co prožívá aktuálně ve svých vztazích, práci apod. nebo kupř. jak se chová/ choval a co cítí/ cítil při kontaktu s jinými psy on sám, pakliže se jedná o projev psa vůči jiným psům. Pes vnímá také náš postoj vůči určitým lidem a situacím a může se podle toho zachovat. Někteří lidé své psy za některé projevy zrcadlení trestají. Případně je trestají proto, že neporozuměli určitému jeho chování. Zvíře s námi přitom stále čile komunikuje. Jenže mnoho lidí má co dělat samo se sebou, natož aby dokázali vnímat takto jemnou a specifickou komunikaci. Samozřejmě hrají roli také další faktory jako je plemeno psa, věk zvířete, to, zda je pes osvojen až jako dospělý a má již předchozí zkušenosti, které jej ovlivnily, výživa, prostředí apod., ale o tom tento příspěvek není. Je o tom, že psychika zvířat je velmi důležitá, o podpoře uvědomění, že my lidé svými vnitřními stavy působíme na zvířata, která máme okolo sebe a o tom, že nikdy není náhoda, jak se zvíře chová (samozřejmě nejen v důsledku kontaktu s námi, ale i s jinými podněty) a že není náhoda, jakými fyzickými nebo psychickými potížemi začne trpět nebo trpí.

Podle charakteru potíží, podle zasaženého orgánu apod. můžeme poznat, co se ve zvířeti odehrává. Klíčem ke zlepšení potíží je otevření se zvířeti, snaha mu porozumět, nespokojit se s běžnými vysvětleními klasické veterinární medicíny - podobně jako se s tím můžeme potkat u lidí se západní medicínou. Obojí umí pomoci v řadě akutních nebo úrazových stavů, ale mnohdy obtížně hledá odpovědi na potíže chronické nebo nevěnují pozornost psychice. Tak tomu zkrátka je. Psychika je přitom u lidí i zívřat nesmírně důležitá a zaslouží si mnohem větší pozornost. Neplatí to jen pro zvířata tzv. domácí, ale i divoká. Zvířata jsou velmi vnímavá a lze s nimi navázat hlubší komunikaci.

Když se začnete na svá zvířata dívat jako na své zrcadlo, mnohé se vám může osvětlit. Možná také získáte motivaci pro změnu svých vnitřních stavů, pro vnitřní léčení nebo pro postavení se čelem potížím nebo tématům, které vás v životě trápí.

Hodně zdraví a lásky všem zvířatům 💜